Informace o nás

 

Pár slov na úvod

Ahoj všichni, kdo jste zabloudili na naše webové stránky.

Jmenuji se Jana Kočová  - rozená Čabounová, a ten kdo se v psím světě pohybuje již několik let, ví, že právě jméno Čabounová je svázáno s dlouhou, dnes již s více než třicetiletou tradicí chovatelské stanice Belong .  Ano, byla to právě moje maminka Anna Čabounová, která se nejdříve věnovala v letech 1967 až 1972   chovu  německých ovčáků a od roku  1976 se naplno věnuje  pouze chovu briardů. Nechce se tomu věřit, ten čas tak letí, a tak letos to bude dlouhých 30 let, co  se v chovatelské stanici Belong narodil první vrh briardů. CHS Belong je tedy jednou z nejstarších chovatelských stanic briardů u nás, a právě na fenách z CHS Belong  zahajovaly svoji chovatelskou činnost i další postupně vznikající chovatelské stanice.  Job de la Plaine Siaint Just narozený  v roce 1974  - import z Francie  se stal úspěšným plemeníkem, zlepšovatelem povah i exteriéru a  zakladatelem  III. linie briardů  tehdejšího Československa.

Jak jsem začínala

Jelikož jsem se narodila v roce 1973 a tou dobou jsme měli doma pěknou smečku psů, se kterou jsem doslova vyrůstala, bylo by až podezřelé, kdyby mě toto okolí neovlivnilo.  A tak,  jak jsem byla schopna se aktivně zapojit do aktivit chovatelské stanice, přesněji řečeno jsem měla dost síly ( protože odhodlání jsem měla dost) začala jsem v roce 1983 s maminkou spolupracovat. 

Mojí první briardicí, kterou jsem kompletně a hlavně  sama  dokázala připravit a splnit vše potřebné pro chov, byla černá Tilla Belong  narozená 22.6.1986 po rodičích Axa Černá hříva a Cindy z Bramilu. Tilla byla velice klidná fenka, která nikdy zbytečně neplýtvala svojí energií. Což pro mě, coby začátečníka bylo velikou výhodou. A tak mě nikdy za sebou nevláčela a za každé  situace byla stoprocentně ovladatelná. Strašně ráda aportovala. Aportovala cokoliv. Několikrát  jsme dokázali pobavit místní spoluobčany při našich společných nákupech. Pohled na psa nesoucího v tlamě třeba plastový truhlík dlouhý 60 cm  je doslova uváděl k údivu. S Tillou jsme úspěšně složili zkoušku ZM a absolvovali  několik výstav. A co je nejdůležitější, prošli jsme tehdejší náročnou bonitací  proslulou pro mě nesmyslným svíráním psa v kruhu a  povinnými cviky obrany  - zadržení a kontrolák“.

1.3.1992   se Tille narodila štěňata po plavém otci Apollovi Trollenkind. Z tohoto vrhu jsme si s mami vybrali černou fenku Ullie Belong A jak jinak , ujala jsem se její výchovy , údržby ( tím myslím česání ) a také výcviku. Ullie byla pravý opak Tilly.To jsem byla potrestaná za moje rouhání , neboť často jsem opakovala, že už nikdy nechci líného psa – tím jsem myslela Tillu.  A Ullie mi to dala „sníst “ se vším všudy. Už odmalička byla pěkný čertík a neposeda. Ani sto pružinek by se jí nevyrovnalo. Byla úžasně temperamentní , hbitá a strašně zvědavá. Milovala aportování, to určitě zdědila po matce.  Jen ten styl , ten měla jiný. Žádná pohodička, ale urputný let pro aport, jeho přidupnutí, hluboké a vážně znějící zavrčení  a pak hned bleskový let zpátky ke mně. Dodnes nevím, jak to Ullinka dokázala, že z  tak šíleného trysku pokaždé stihla zabrzdit a předsednout  s neuvěřitelnou přesností  tak, jak je stroze a jasně popsáno ve zkušebním  řádu. Na poslušnosti byla rychlá, ale precizní. Při obranách dostatečně razantní , ale ovladatelná. Nikdy obrany nebrala smrtelně vážně.  Zkrátka to pro ní byla bezva zábava. Figurant byl skvělý kámoš, který uměl pokaždé pro ní připravit novou show a který nikdy nakonec , když bylo po obranách, nepohrdnul jejím láskyplným olíznutím celého obličeje.  S Ullinkou jsme  úspěšně složili zkoušku ZM a navíc jsme byli úspěšné i na výstavách. Ullie získala  tituly CAC, CACIB a BOB .Bez problémů jsme prošli i bonitací.

Stále vzpomínám na naší  jedinečnou a hyperaktivní Ullinku , hlavně na její milou a veselou povahu. Byla to zřejmě právě ona, která mě tolik ovlivnila. Dnes vím, že díky ní budu vždy preferovat  psy temperamentní , plné radosti ze života, psy schopné mě následovat, dělat se mnou cokoliv a kdykoliv.   Zkrátka psy  do nepohody.

 

Můj první import z Francie

V roce 1993 jsem  konečně našetřila dost peněz, abych si mohla nechat dovézt psa z Francie .  Byl jím šedý  pes  Idriss Nemo de la Maison de Suzie narozený 17.7.1993  po rodičích First du Moulin D´Eau a Gessica – N de la Maison de Suzie od paní Anitty Kessas – Balan. Děkuji paní Aleně Bendové, která mi tehdy Idrisse ve Francii dojednala a dokonce mi ho i přivezla. Není mnoho lidí, s charakterem paní Aleny Bendové. A i když momentálně aktivně neodchovává, je stále duchem věrná  briardí populaci. Je to žena, které si opravdu vážím. Celá ta dlouhá léta si dokázala zachovat čistou hlavu a zdravý úsudek, nikdy se nenechala zatáhnout do žabomyších válek mezi chovateli briardů. Tak nějak si představuji skutečného milovníka plemene.

Při výběru štěněte jsem dala na její rady  a vyplatilo se. Měla šťastnou ruku. Idriss byl úžasný už jako štěně.  Z počátku byl černý jako uhel, ale pak jsem mu na MVP v Českých Budějovicích našla na hřbetě jeden šedý chlup. Mami mu ho chtěla vytrhnout. Já byla proti. Nakonec Idrissovi přinesl štěstí a ten den byl oceněn známkou výborný, vítěz třídy mladých a Primus junior.  Ve dvou letech byl z poloviny šedý a z poloviny černý, ve čtyřech letech už byl cely krásně tmavě šedý.

Od začátku byl pohodový a neuvěřitelně hrdý. Byl tak trochu zvláštní. Uměl dopředu přesně vytušit, co bude následovat. Nebyl to ideální „ cvičákový “ pes. Byl chytrý, ale nesnášel dril. Všechno si sám vyhodnotil a vždy udělal po svém, To předvedl i na bonitaci . Při vlažném přepadu figurantem z úkrytu , se Idriss na mě otočil nechápavě a klidně odešel lehnout si zpátky na svojí deku.  Taková nuda. A pak po několika minutách, když jsem u něho na dece seděla i já a moje kamarádka  mě nečekaně zezadu vzala za ramena a jen tak z legrace se mnou trhla, měla jsem co dělat zabrzdit Idrisse, aby jí nevzal. Ano, takový byl Idriss. Všechno řešil po svém. Svojí hlavou a svým srdcem. Neměl rád, když někdo myslel za něj. Sice neměl zkoušky, ale věděla jsem, že s Idrissem se nemusím ničeho bát, že by se o mě uměl postarat za každé situace. I přes jeho ne zrovna přesvědčivý výkon na bonitaci, byl uchovněný a celkem za život  měl pět partnerek.

Na jaře 1997 jsme se s rodinou přestěhovali do rodinného domku se zahradou do malé vesničky Sulkov  nedaleko Plzně.  S námi se stěhoval i náš nový přírůstek  - černý briard Vip Belong  - syn  Ullie Belong a Hectora Jesed narozený 17.7.1996 . Jaká náhoda. Idriss byl také narozený 17.7. jen o tři roky dříve. Byl to ideální věkový odstup.  Idriss malého Vipa toleroval , dokonce si s ním i hrál, jako by byl jeho vlastní syn. Nevěřila bych, že budou takoví kamarádi. Vip v ničem nezapřel svojí matku – Ullii . Byl stejný blázen, jako byla ona. Nikdy to s ním nebylo lehké. Při první kruhovce na cvičáku ho figurant rozdivočil natolik, že při snaze mi to rychle sdělit vyskočil,   já nestihla uhnout a o  zuby jsem si rozbila ret. Při jedné procházce jsem zase dostala takovou leteckou pusinku, že mi odlétly z nosu brýle , rovnou na zem na chodník: A byly vyřízený. Vip Byl neuvěřitelně temperamentní až do konce svého života. Jen už ten jeho temperament za tu dlouhou dobu  byl natolik zvládnutý, že to skoro nikdo ani nepoznal. Ale stačílo mu dát najevo , že může řádit a to pak bylo něco. Vip byl opravdu ideální , sebevědomý a vyrovnaný pes. Myslím, že jsem ho zvládla dobře. Ještě , že to nebyl můj první pes, určitě by mi dal dost zabrat. Vip nadevše miloval obrany a kousání. Jen to nebral příliš   jako hru. Vždy  do toho šel příliš razantně. Jak viděl  rukáv nebo figurantské kalhoty, byl docela  hluchý a slepý. Nic pro něho v tu chvíli neexistovalo – jen to kousání. Prala jsem se s tím celá léta, snažila jsem se ho tu závislost odnaučit.  Nikdy neměl „pouštěčky “  , vždy jsem ho musela vzít a „ vyvěsit “. Teprve, když mu došel kyslík, pustil. Ale už jsem to vzdala , radši by se nechal utrápit, než aby slevil. Vím, že i to se dá zvládnout, ale na tohle já nemám žaludek. Tak se musím smířit s tím, že tedy Vip nikdy neudělal zkoušku a dokonce tím přišel i o titul Český šampion , na který je zkouška povinná a i když má 4x více CAC než je pro přiznání titulu potřeba.  S Vipem jsme úspěšně absolvovali bonitaci  a dokonce i několik výstav. s úspěchem jsme  absolvovali i Nationale d´Elevage  ve Francii 2003 . Svojí kvalitní povahu ukázal právě zde. Není mnoho briardů, kteří absolvovali test povahy s plným počtem bodů a s obrovskými pochvalami od rozhodčího povah.Vip k nim ale patřil.   A jistě jeho zásluhou i jeho dcera Hermínka.Celkem  měl Vip šest partnerek. Narodilo se po něm pět vrhů  briardů (jedna fena nezabřezla). K mojí velké radosti se ukázalo, že nese gen pro plavou barvu.. A to hned při jeho prvním spojení s černou Beronikou z Marlendu. Ve vrhu byla i plavá štěňata. Z tohoto vrhu jsem si místo poplatku za krytí zadala plavou fenku - Hermine.

Zlatíčko Hermínka  - zakladatelka nové éry

Tou plavou fenkou byla Hermine Bohemia - Sibelle narozená 29.3.2001. Naše zlatá Hermínka. Je přesně taková, jak si já představuji charakteristického a typického briarda. Ušlechtilá, elegantní , veselá a přátelská v povaze, poslušná na slovo , ohleduplná k ostatním zvlášť k malým dětem ,  kompaktní, středně velká  fena s dlouhou a bohatou sytě plavou  srstí .   Hermínka je schopná zvládat výcvik včetně obran a revírů a  stejně jako její babička Ullie bravurně a hbitě  aportuje. I když se pro nedostatek volného času a  současně pro nás nepříznivého zákazu účasti kupírovaných psů na všech akcích pořádaných ČKS  se musíme do budoucnosti spokojit pouze se zkouškou ZOP.  I když dobře vím, že máme na víc

Hermínka se vloni poprvé stala matkou. Odchovala deset krásných štěňat po plavém otci Dakovi Bar-Bar Beskydy. Kritéria výběru byla jasně daná – zdraví, povaha , exteriér. V tomto směru  Dak tyto požadavky bezpečně splňoval . Štěňátka se narodila 19.10.2005 . Zatím jsme s nimi velice spokojeni a pouze čas ukáže,  nakolik byla naše volba správná. Tento vrh byl prvním vrhem briardů, který jsem odchovala úplně sama, i když je papírově zapsán na CHS Belong. Je to docela zvláštní. Až do teď jsme s maminkou odchovávali vždy společně u ní doma v Chrástu. Byla to taková naše společná štěňata. I když je chovatelská stanice Belong registrovaná na maminku, nikdy jsem to neřešila Celých těch dvacet dva  let jsem dýchala pro Belong. 

Ale čas běží a nic není věčné.  Navíc jsem se od roku 2004 začala věnovat i chovu belgických ovčáků – tervuerenů  A tak mi  nezbylo, než dořešit otázku , na jakou chovatelskou stanici budu zapisovat své odchovy. Následovalo velké debatování. Snažila jsem se přesvědčit maminku, že teď je ten pravý čas, aby převedla chovatelskou stanici Belong  na mě. Samozřejmě bychom jako doposud spolupracovali , jen s tím rozdílem, že by se karta otočila. Papírově bych byla chovatelem já.  Bohužel jsem neuspěla.

Maminka se cítí stále  plná sil na to, aby dále mohla odchovávat štěňata a svojí chovatelskou stanici prozatím převádět nebude.  Na jednu stranu je to pro mě jako dceru dobře, že se maminka těší dobrému zdraví, na druhou stranu je to špatně, protože nezbývá, než se po těch více než dvaceti letech společného chovu briardů prozatím oddělit. 

 

Dne 11.1.2006  byla  na moje jméno zaregistrovaná  nová mezinárodně chráněná chovatelská stanice psů  HERITAGE.

Za většinu mých zkušeností  vděčím právě mamince.  To ona mi ukázala jakým směrem se vydat  A samozřejmě i dnes, když máme každá své zájmy a názory trošku odlišné a dokonce dnes máme každá svojí chovatelskou stanici, je mezi námi stále dost silné pouto, které nás spojuje, nejen jako matku a dceru,  ale jako dvě bezva sehrané kolegyně a umožňuje nám i nadále spolupracovat v chovu krásných a zdravých psů.

Jako většina z nás, měla jsem i já svůj vlastní sen. Jak jinak , snila jsem o tom, že jednoho dne získám tolik zkušeností a  budu mít kolem sebe takové zázemí a podmínky, abych i já se mohla stát chovatelem se vším všudy - tedy se svojí vlastní chovatelskou stanicí, s vlastním chovatelským programem. Dokázat tak nejen sobě, že všechno, co jsem ta dlouhá léta v hlavě střádala,  jsem nyní schopna  plně využít i v praxi.

A  jak se  mi vlastně bude dařit, to se dovím až za několik let. Stojím teď znovu na samém začátku.  Ale jedno vím jistě. Ani po tolika letech mi nechybí elán a nadšení.

Jana Kočová

 

 



Kontakt

Chovatelská stanice psů - Heritage

Pod Chvojinkou 230
Nový Jáchymov
267 03


+ 420 739 259 643